škola - základ(ka) života
tak to sme bejvávali my
...nejzlobivější třída na škole..prostě béčko. Asi od 5 třídy jsme byli černé ovce na škole. Skoro žádný z učitelů nás neměl rád. Ale přece jen pár se jich našlo a s nimi to byli nezapomenutelné roky.
Od první třídy, takový "beránci"
...dostali jsme mladou paní učitelku, kterou sme měli skoro všichni rádi. Pamatuju si na to, jako by to bylo včera, jak můj soused si do školy místo učebnic přinesl samé dětské knížky, jak jsme se učili ve třetí třídě násobilku pomocí fixek, jak jsem se v páté třídě klepala před zkouškama na gympl. Jak jsem seděla v poslední lavici v prostředí řadě a bála sem se všech testů. Nakonec jsem se dostala, ale chtěla jsem si užít s tou naší "malou rodinkou" a zůstala na základní škole.
Pamatuju si, jak jsem seděla s Romčou L. a po 2 měsících jsem prosila paní učitelku aby mě přesadila, že se to s ním nedá vydržet....
Pamatuju si velmi dobře některé hádky...ale na špatný je dobré zapomenout aby zbylo jen to hezké..jako bylo například blbnutí s nafouklím kondomem...no kdo někdy neblbnul
Pak přišla éra rozbitých oken a osvětlení...strašně rádi jsme se "houpali" na osvětlení v Ambulanci...
Do konce osmé třídy to byli hádky založené na hloupostech, na prkotinách. V posledním roce se znás stal opravdový kolektiv...i když jsme se hádali tak jen kvůli šerpám či podobným věcem (tehdy důležitým) ale jinak to byla pohádka....a tak se blížil pomalu konec naší 9leté docházky. Našich blbostí (teda musim se přiznat, v devítce jsem se snažila aspoň o napomenutí třídního učitele, ale nepovedlo se
) jsme si užívali čím dál tím víc. A když už bylo po stresu po příjímacích řízení, začla největší pohoda a zároveň nejvíce obávané období - naše poslední měsíce spolu. Užívali jsme si každou poslední hodinu - němčináři si koupili zmrzku, my angličtináři zase pizzu a pití a koukali jsme na noťasovi na naše společné fotky od první třídy...prostě na chvíle spolu prožité.
A pak to přišlo, dne šerpování...den akademie
...to bylo pár dní do konce školního roku, pár dní ještě spolu, pár dní...už jen pár dní...z celých 9 let...nepředstavitelné okamžiky byli zde...a my jsme neměli jinou možnost než jím čelit, a strovnat se s budoucností, že příští září bude už stát každý v jiný třídě, každý na jiný škole a možná i v jiném městě...
Pak přišel i poslední rozlučkový víkend...v Úštěku v chatkách jsme si měli připomenout těch většinou 9 let spolu....
Tak jako vše končí, i náš víkend skončil, a blížil se ke konci i školní rok...a pak to příšlo, dne vysvědčení, den posledního společného školního dne...den loučení, slz, smíchu a různých emocí...
A tak jsme se někteří dočkali, ať už prázdnin či změni kolektivu...poslední večeře byla však krásná....i nedopatřením při svíčkách....
Tak nyní jsme rozprášeni všude možně, jeden z nás je v Mostě, jedna v Teplicích na konzervatoři, v Litoměřicích, pár v Ústí na středních a někteří také zůstali v Lovo jen se posunuli o kousek dál, dvě už mají svá miminka (těm přejem zdraví)...už se můžem setkávat jen na zatím mini srazech....
VŠEM VÁM ZA TY KRÁSNÝ OKAMŽIKY MOC DĚKUJU A PŘEJU V BUDOUCNU HODNĚ STĚSTÍ A HLAVNĚ ZDRAVÍ!!!!!
